Soudní dvůr Evropské unie (EuGH) vyložil v rozsudku ze dne 15. října 2026 ve věci C-120/25 široce pojem prodejce podle evropských předpisů o označování energetické spotřeby. Podle tohoto rozsudku se za prodejce považuje i osoba, která v rámci své obchodní činnosti pořádá online soutěž a nabízí jako výhru televizor. Ve vizuálně vnímatelné reklamě proto musí uvést třídu energetické účinnosti přístroje a rozsah tříd účinnosti dostupných na energetickém štítku.
Spor o označení televizoru nabízeného jako výhra
Online newsletter bez údajů o energetické účinnosti
Žalovaná společnost provozuje multipartnerský bonusový program, který slouží k udržení zákazníků a získávání zákazníků pro zapojené partnerské společnosti. Uživatelé mohou při nákupech získávat body a po dosažení určitého minimálního počtu je použít k placení u partnerských společností.
Dne 1. února 2022 společnost propagovala v online newsletteru soutěž, v níž bylo možné každý den vyhrát novou cenu. Mezi nabízenými výhrami byly dva kusy konkrétně označeného modelu televizoru. Newsletter obsahoval jak vyobrazení televizoru, tak tabulkový přehled možných výher.
U vyobrazení a v seznamu však chyběly dva údaje:
-
Podle údajů v předkládacím usnesení, které musí Bundesgerichtshof (BGH, Spolkový soudní dvůr) ještě s konečnou platností posoudit, nebyla uvedena třída energetické účinnosti nabízeného televizoru.
-
Podle těchto údajů nebyl uveden ani rozsah tříd účinnosti dostupných na energetickém štítku pro tuto skupinu výrobků.
Sdružení na ochranu hospodářské soutěže tuto podobu reklamy napadlo. Poté, co jeho předžalobní výzva zůstala bez úspěchu, podalo u Landgericht München I (Zemský soud Mnichov I) žalobu na zdržení se jednání.
Rozdílné posouzení soudy nižších stupňů
Landgericht München I uložil žalované rozsudkem pro zmeškání mimo jiné povinnost zdržet se vizuálně vnímatelné reklamy na určitý model elektronického displeje, pokud chybějí zákonem stanovené údaje o energetické účinnosti. Po podání odporu žalovanou soud na tomto rozhodnutí setrval.
Oberlandesgericht München (Vrchní zemský soud v Mnichově) následně rozsudek zrušil a žalobu zamítl jako nedůvodnou. Podle jeho posouzení nebyla žalovaná prodejcem ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení (EU) 2017/1369. Účelem soutěže není nabízet či vystavovat nabízené výrobky ke koupi, pronájmu nebo koupi na splátky. Podle tohoto názoru se účastníci navíc nerozhodovali pro televizor, ale pouze pro účast v soutěži.
Sdružení proti tomu podalo opravný prostředek Revision k Bundesgerichtshof. Domáhalo se zrušení odvolacího rozsudku a obnovení rozhodnutí Landgericht München I.
Rozhodné předpisy o označování energetické spotřeby
Definice prodejce
Čl. 2 bod 13 nařízení (EU) 2017/1369 definuje prodejce jako maloobchodníka nebo jinou fyzickou či právnickou osobu, která v rámci obchodní činnosti za úplatu nebo bezplatně nabízí nebo vystavuje výrobky zákazníkům či osobám provádějícím instalaci, případně jejich jménem, za účelem koupě, pronájmu nebo koupě na splátky.
Za zákazníka se podle čl. 2 bodu 16 nařízení považuje fyzická nebo právnická osoba, která výrobek kupuje, najímá nebo přijímá pro vlastní potřebu. Není přitom rozhodné, zda jedná pro soukromé, obchodní, podnikatelské, řemeslné či profesní účely.
Podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení musí prodejci viditelně vystavit štítek poskytnutý dodavatelem. Tato povinnost výslovně platí také při online prodeji na dálku.
Informační povinnosti v reklamě
Čl. 6 první pododstavec písm. a) nařízení (EU) 2017/1369 ukládá dodavatelům a prodejcům povinnost uvádět ve vizuálně vnímatelné reklamě nebo v technických propagačních materiálech pro konkrétní model následující informace:
-
Musí být uvedena třída energetické účinnosti propagovaného výrobku.
-
Musí být rovněž uveden rozsah tříd účinnosti dostupných na energetickém štítku.
Pro elektronické displeje tento požadavek konkretizuje čl. 4 písm. d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013. Podle něj musí každá vizuálně vnímatelná reklama na konkrétní model elektronického displeje, včetně reklamy na internetu, obsahovat oba údaje.
Otázka Bundesgerichtshof položená EuGH
Bundesgerichtshof považoval za nutné objasnit, zda má být pořadatel online soutěže ve vztahu k televizoru nabízenému jako výhra kvalifikován jako prodejce. Na tom záviselo, zda musely být dodrženy požadavky na uvedení třídy energetické účinnosti a dostupného rozsahu tříd. BGH usnesením ze dne 23. ledna 2025 (sp. zn. I ZR 53/24) rozhodl předložit tuto otázku EuGH.
Soud poukázal na to, že bezúplatná koupě neodpovídá ani německému občanskému právu, ani unijnímu pojetí kupní smlouvy. Pojem zákazníka přitom může zahrnovat také osoby, které obdrží výrobek bez protiplnění.
Jako další možnost výkladu přicházelo v úvahu chápat vystavení výrobku jako samostatnou alternativu k jeho nabízení ke koupi, pronájmu nebo koupi na splátky. V takovém případě mohlo být rozhodující, zda již prezentace televizoru jako výhry v online soutěži představuje vystavení ve smyslu nařízení.
Generální advokátka ve svém stanovisku ze dne 26. února 2026 navrhla považovat pořadatele takové online soutěže za prodejce. Podle jejího názoru by měl být povinen uvést třídu energetické účinnosti a rozsah tříd účinnosti.
Široký výklad pojmu prodejce
Rozdíly mezi jazykovými verzemi
EuGH nejprve konstatoval, že televizor je výrobkem spojeným se spotřebou energie ve smyslu nařízení (EU) 2017/1369. Při výkladu pojmu prodejce zohlednil znění, kontext právní úpravy a cíle nařízení.
Německá jazyková verze se přitom liší od několika jiných jazykových verzí. Podle německého znění lze jak nabízení, tak vystavení jazykově vztáhnout k účelu koupě, pronájmu nebo koupě na splátky. Jednání v rámci obchodní činnosti a vazba na jednu z těchto smluvních forem by tedy musely být splněny kumulativně.
Jiné jazykové verze zřetelněji oddělují nabízení výrobku ke koupi, pronájmu nebo koupi na splátky od jeho vystavení. Podle tohoto pojetí může již vystavení výrobku v rámci obchodní činnosti vést ke kvalifikaci dané osoby jako prodejce. Dodatek „za úplatu nebo bezplatně“ se podle posouzení soudu ve všech zkoumaných jazykových verzích vztahuje jak na uvedené smluvní formy, tak na vystavení.
Znění proto nevylučuje, aby pojem prodejce zahrnoval také osoby, které výrobek spojený se spotřebou energie vystavují z jiných důvodů než za účelem získání finančního protiplnění.
Cíle označování energetické spotřeby
Cílem nařízení je umožnit zákazníkům, aby se na základě jednotných informací rozhodovali pro účinnější výrobky a snižovali svou spotřebu energie. Správné, relevantní a porovnatelné údaje mají usnadnit výběr výrobků s nižší spotřebou energie. Zároveň mají podporovat inovace a investice do výroby energeticky účinnějších výrobků.
Podle názoru EuGH by úzký výklad, který by zahrnoval pouze činnosti zaměřené na získání finančního protiplnění, mohl tyto cíle ohrozit. Údaje o energetické účinnosti mohou být významné pro rozhodnutí o pořízení nebo užívání výrobku. Méně účinné přístroje mohou navíc způsobovat vyšší provozní náklady.
Požadavky na označování energetické spotřeby mají kromě toho přinášet prospěch podnikům, které vyvíjejí a nabízejí zvláště energeticky účinné výrobky. Soud při svém výkladu zohlednil také nadřazené cíle nařízení týkající se energetické účinnosti a ochrany životního prostředí a klimatu.
Vývoj zákonné definice
EuGH zohlednil rovněž legislativní historii nařízení. V návrhu Evropské komise ze dne 15. července 2015 byl prodejce ještě popsán jako maloobchodník nebo jiná osoba, která výrobky zákazníkům prodává, pronajímá, nabízí ke koupi na splátky nebo vystavuje.
Pozdější znění nařízení výslovně doplnilo znaky „za úplatu nebo bezplatně“. Podle soudu proto nebylo patrné, že by unijní normotvůrce chtěl z oblasti působnosti vyloučit osoby, které v rámci své obchodní činnosti bez finančního protiplnění vystavují výrobek spojený se spotřebou energie.
Účastníci soutěže mohou být zákazníky
Čl. 2 bod 16 nařízení označuje za zákazníka také osobu, která výrobek „obdrží“. EuGH v této souvislosti konstatoval, že tento výraz není omezen na převody za úplatu.
Vzhledem k tomu, že koupě a pronájem jsou jako důležité úplatné smluvní formy již uvedeny samostatně, může obdržení výrobku zahrnovat i jeho bezúplatné poskytnutí. Toto pojetí podle názoru soudu odpovídá cílům nařízení, které se neváže pouze na koupi, ale obecně na informovaná rozhodnutí zákazníků.
Nařízení (EU) 2017/1369 nahradilo směrnici 2010/30/EU. Zatímco dřívější směrnice se zaměřovala na konečné uživatele a rozhodnutí o koupi, nařízení používá šířeji vymezený pojem zákazníka. EuGH v tom spatřoval náznak, že se povinnosti týkající se označování mají vztahovat také na osoby, kterým je výrobek spojený se spotřebou energie bezplatně nabídnut jako výhra.
Zákazníkem tedy může být i osoba, která se účastní soutěže a může v ní takový výrobek vyhrát. Opačný názor, podle něhož účastník získává pouze šanci na výhru, a nikoli samotný výrobek, by podle posouzení soudu vymezoval pojem zákazníka příliš úzce.
Nabízení výhry na internetu se považuje za vystavení
Postačuje jednostranná prezentace výrobku
Nařízení pojem vystavení výslovně nedefinuje. Podle jeho obvyklého významu je vystavení jednostranným úkonem. Takový jednostranný charakter má rovněž nabídnutí výrobku jako výhry účastníkům soutěže.
Tento proces se tím liší od prodeje, který je ve vztahu k danému výrobku založen na smlouvě a přímo směřuje k jeho převodu. EuGH proto kvalifikoval nabídnutí televizoru jako vystavení ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení, přičemž odpověděl pouze na otázku výkladu, která mu byla předložena; konečné posouzení konkrétního případu, včetně otázky případného porušení pravidel hospodářské soutěže žalovanou, přísluší Bundesgerichtshof, jehož řízení dosud nebylo pravomocně skončeno.
Bez omezení na fyzickou prezentaci
Vystavení podle rozsudku nepředpokládá fyzickou prezentaci v prodejně. Několik ustanovení nařízení výslovně zahrnuje také výrobky prezentované online.
Bod 21 odůvodnění například zahrnuje výrobky prezentované na internetu. Čl. 5 odst. 1 písm. a) uvádí online prodej na dálku, zatímco čl. 11 odst. 4 a odst. 13 písm. c) rozlišují mezi vystavením v prodejnách a vystavením online. Tato ustanovení předpokládají, že výrobek lze vystavit také digitálně.
Jednostranné nabídnutí výrobku spojeného se spotřebou energie jako ceny v online soutěži proto spadá pod pojem vystavení.
Soutěž jako obchodní činnost
Nařízení neobsahuje vlastní definici obchodní činnosti. EuGH tento pojem vyložil široce, aby zajistil praktickou účinnost předpisů o označování.
Přitom zohlednil směrnici 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Její čl. 2 písm. d) zahrnuje jednání, opomenutí, způsoby chování, prohlášení a obchodní komunikaci včetně reklamy a uvedení na trh, které přímo souvisejí s podporou prodeje, prodejem nebo dodáním výrobku spotřebitelům.
Tato definice rozlišuje dodání a podporu prodeje od samotného prodeje. Protože úplatné dodání je zpravidla zahrnuto již v prodeji, může pojem dodání zahrnovat rovněž poskytnutí výrobku bez protiplnění.
V souladu s tím zahrnuje obchodní činnost ve smyslu nařízení o energetických štítcích podle rozsudku jak bezúplatné dodání, tak podporu prodeje výrobku. Vystavení televizoru jako výhry v soutěži pořádané pro obchodní účely proto pod tento pojem spadá.
Soud zároveň upřesnil, že z toho nevyplývá obecná povinnost označování při každé mediální zmínce o výrobku spojeném se spotřebou energie. Je třeba rozlišovat mezi pouhou zmínkou v rámci zpravodajství či poskytování informací a prezentací, která přímo souvisí s prodejem, podporou prodeje nebo dodáním výrobku.
Vyobrazení výrobku je vizuálně vnímatelnou reklamou
EuGH se nakonec zabýval otázkou, zda mělo být vyobrazení televizoru v online newsletteru považováno za vizuálně vnímatelnou reklamu. Nařízení (EU) 2017/1369 ani nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013 pro tento účel nestanoví minimální rozsah technických nebo ekonomických údajů.
Pokud by prezentace výrobků bez dalších informací byly z oblasti působnosti vyloučeny, mohlo by to ohrozit účinnost systému označování. Podle názoru soudu navíc prezentace televizoru společně s označením modelu již sama o sobě mohla přimět oslovenou veřejnost ke koupi výrobku.
Online vyobrazení, které zobrazuje výrobek a označení jeho modelu, proto představuje vizuálně vnímatelnou reklamu i bez dalších informací. Vztahují se na ně požadavky čl. 6 prvního pododstavce písm. a) nařízení (EU) 2017/1369 ve spojení s čl. 4 písm. d) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2013.
Rozhodnutí a důsledky pro obchodní soutěže
EuGH rozhodl, že osoba má být kvalifikována jako prodejce ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení (EU) 2017/1369, pokud v rámci své obchodní činnosti pořádá online soutěž a nabízí jako výhru televizor. Ve vizuálně vnímatelné reklamě proto musí uvést třídu energetické účinnosti a rozsah tříd účinnosti dostupných na energetickém štítku.
Ve vztahu ke konkrétnímu původnímu sporu podléhala tato kvalifikace přezkumu ze strany Bundesgerichtshof. Rozhodnutí o nákladech účastníků původního řízení rovněž přísluší tomuto soudu. Výdaje dalších zúčastněných vynaložené v souvislosti s předložením vyjádření EuGH se nenahrazují.
Rozhodnutí se tedy netýká pouze klasických prodejních situací. Vztahuje se rovněž na soutěže využívané k obchodním účelům, v nichž je výrobek podléhající povinnému označování nabídnut jako výhra bez přímého protiplnění a prezentován online.
Poradenství v oblasti označování a hospodářské soutěže
Reklama na soutěže se může vedle unijních požadavků na označování energetické spotřeby dotýkat také informačních povinností podle práva hospodářské soutěže. MTR Legal Rechtsanwälte poskytuje podnikům právní podporu při řešení otázek souvisejících s podobou obchodní komunikace a rozsahem zákonných požadavků na označování. Další informace naleznou zájemci na stránce právní poradenství v oblasti práva hospodářské soutěže.
