Europäischer Gerichtshof (EuGH, Soudní dvůr Evropské unie) upřesnil oblast působnosti Richtlinie 93/13/EWG (směrnice 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách) ve vztahu k uzavřeným investičním fondům. Podle něj mohou ustanovení stanov takového fondu podléhat kontrole zneužívajících smluvních ujednání, pokud upravují smluvní vztah s investorem, který investiční certifikáty nabyl mimo rámec své profesní činnosti.
Spor o zpětný odkup investičních certifikátů
Řízení vycházelo z nabídky polského uzavřeného investičního fondu určené třem fyzickým osobám k nabytí investičních certifikátů. Jeden z investorů byl lékařem, dalšími dvěma byli jeho rodiče, kteří již byli v důchodu.
Nabytí na základě předem formulovaných podmínek
Dne 7. června 2016 předložil fond investorům písemnou nabídku k nabytí certifikátů. Podmínky emise certifikátů byly obsaženy v příloze, která byla označena za jediný právně závazný dokument.
Na doporučení zaměstnance banky nabyla každá ze tří osob dva investiční certifikáty, každý v hodnotě 186 714,14 polského zlotého, tehdy přibližně 44 290 eur. Za tímto účelem vyplnily standardizované formuláře. V nich potvrdily, že se seznámily s emisními podmínkami, pravidly nabývání a stanovami fondu a že je přijímají.
Zamítnutí žádostí o zpětný odkup
Dne 26. března 2019 požadovali investoři zpětný odkup všech certifikátů. Fond je předtím pro každou osobu rozdělil vždy na 2 000 certifikátů. Žádosti zamítl s odkazem na ustanovení stanov, které mu umožňovalo požadavky na zpětný odkup krátit.
Investoři následně dne 20. září 2021 podali žalobu k Regionalgericht Warschau (krajský soud ve Varšavě). Každý z nich požadoval částku 356 962,74 polského zlotého, tehdy přibližně 84 660 eur, spolu se zákonnými úroky z prodlení od 30. září 2019.
Podle žalobců bylo ustanovení stanov o krácení žádostí o zpětný odkup nepřípustné. Namítali zejména, že ujednání nestanovilo žádné omezení rozsahu krácení a že splnění požadavků na zpětný odkup činilo závislým na likviditě fondu. Splnění této podmínky přitom bylo výlučně ve sféře vlivu fondu.
Zamítnutí v prvním stupni a otázky položené EuGH
Regionalgericht Warschau zamítl žalobu rozsudkem ze dne 2. listopadu 2022. Zastával názor, že stanovy fondu nejsou smlouvou. Proto je podle něj nebylo možné přezkoumávat na základě polských předpisů o nepřípustných ujednáních ve spotřebitelských smlouvách. V prvním stupni tak uspěl uzavřený investiční fond.
Investoři podali odvolání k Appellationsgericht Warschau (odvolací soud ve Varšavě). Ten řízení přerušil a obrátil se podle Art. 267 AEUV (čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie) na EuGH.
Předmět otázek
Appellationsgericht Warschau požádal EuGH v zásadě o objasnění následujících bodů:
-
Chtěl vědět, zda má být fyzická osoba považována za spotřebitele ve smyslu Art. 2 Buchst. b der Richtlinie 93/13/EWG (čl. 2 písm. b směrnice 93/13/EHS), pokud nabývá certifikáty uzavřeného investičního fondu mimo rámec své profesní činnosti a především za účelem investování úspor.
-
Dále mělo být objasněno, zda má být uzavřený investiční fond kvalifikován jako prodávající nebo poskytovatel ve smyslu Art. 2 Buchst. c der Richtlinie (čl. 2 písm. c směrnice).
-
Nakonec se soud dotázal, zda ustanovení stanov o právech a povinnostech podílníků a o podmínkách a lhůtách zpětného odkupu může představovat individuálně nesjednané smluvní ujednání podle Art. 3 Abs. 2 der Richtlinie (čl. 3 odst. 2 směrnice). To se týkalo i případu, kdy se investor mohl se stanovami seznámit před vstupem do fondu a při úpisu certifikátů je písemně přijal.
Důvodem těchto otázek byla rozdílná rozhodnutí polských soudů o použitelnosti ustanovení na ochranu spotřebitele při nabývání certifikátů uzavřených investičních fondů.
Rozhodná ustanovení na ochranu spotřebitele
Art. 1 Abs. 1 der Richtlinie 93/13/EWG (čl. 1 odst. 1 směrnice 93/13/EHS) se vztahuje na zneužívající ujednání ve smlouvách uzavíraných mezi prodávajícími nebo poskytovateli a spotřebiteli. Směrnice je jako obecná úprava ochrany spotřebitele v zásadě použitelná ve všech hospodářských odvětvích.
Spotřebitel a prodávající nebo poskytovatel
Podle čl. 2 písm. b směrnice je spotřebitelem každá fyzická osoba, která ve smlouvě spadající do působnosti směrnice jedná za účelem, který nelze považovat za součást její profesní činnosti.
Za prodávajícího nebo poskytovatele se podle čl. 2 písm. c považuje každá fyzická nebo právnická osoba, která v rámci takové smlouvy jedná v rámci své profesní činnosti. Není přitom rozhodné, zda je tato činnost vykonávána ve veřejném, nebo soukromém sektoru.
U obou pojmů je rozhodující funkce smluvních stran v konkrétním smluvním vztahu. Rozhodující tedy není pouze abstraktní postavení osoby nebo organizace, nýbrž účel jejího jednání v souvislosti s danou smlouvou.
Individuálně nesjednaná ujednání
Čl. 3 odst. 2 směrnice se vztahuje zejména na podmínky, které byly formulovány již před uzavřením smlouvy a jejichž obsah proto spotřebitel nemohl ovlivnit. To se týká především standardizovaných smluv o přistoupení.
Pokud byly individuálně sjednány pouze některé části, může se směrnice nadále použít na zbývající část smlouvy. Tvrdí-li prodávající nebo poskytovatel, že standardizované ustanovení bylo sjednáno individuálně, nese v tomto ohledu důkazní břemeno.
Stanovy fondů nejsou z působnosti zcela vyloučeny
Desátý bod odůvodnění směrnice uvádí smlouvy týkající se založení a stanov společností mezi smlouvami vyloučenými z její působnosti. EuGH však objasnil, že s ohledem na cíl ochrany spotřebitele sledovaný směrnicí je nutné výjimky vykládat restriktivně.
Korporátní a smluvní úprava
Podle údajů Appellationsgericht Warschau plnily stanovy dotčeného fondu dvojí funkci. Na jedné straně představovaly jeho zakladatelské právní jednání a na druhé straně tvořily základ účasti investorů.
Stanovy mimo jiné obsahovaly úpravu:
-
druhu a účelu fondu,
-
názvu a sídla správcovské společnosti,
-
zastupování a investiční politiky,
-
podmínek a postupu zpětného odkupu certifikátů,
-
výpočtu disponibilní likvidity.
EuGH rozlišil mezi korporátními ustanoveními a ustanoveními, která vymezují obsah vzájemného smluvního vztahu. Skutečnost, že stanovy obsahují pravidla o založení, povaze a účelu fondu, podle něj nevede k tomu, že by všechna jejich ustanovení byla vyloučena z působnosti směrnice.
Pravidla týkající se podmínek a postupu zpětného odkupu naopak mohou mít smluvní povahu. Zakládají-li práva a povinnosti mezi fondem a jeho podílníky, může se směrnice vztahovat na smluvní vztah, který z nich vyplývá. Podmínkou je splnění i ostatních předpokladů její použitelnosti.
Pravidla zpětného odkupu jako součást smlouvy o úpisu
Investoři obdrželi písemnou nabídku k nabytí certifikátů a přijali ji podpisem standardizovaných formulářů. Ve formulářích prohlásili, že znají a uznávají podmínky zpětného odkupu a stanovy fondu.
S výhradou posouzení skutkových okolností Appellationsgericht Warschau proto EuGH vycházel z existence samostatné smlouvy o nabytí certifikátů. Podle jeho posouzení byla napadená ustanovení stanov o jejich zpětném odkupu začleněna do této smlouvy o úpisu, a byla tedy součástí smluvního vztahu mezi fondem a investory.
Odlišný výklad by prodávajícímu nebo poskytovateli umožnil vyloučit nevýhodné smluvní podmínky z kontroly zneužívající povahy pouhým jejich formálním začleněním do stanov fondu. To by narušilo ochranný účel směrnice.
Písemný souhlas nenahrazuje vyjednávání
Systém ochrany zavedený směrnicí je podle judikatury EuGH založen na předpokladu, že spotřebitelé mají vůči prodávajícím nebo poskytovatelům zpravidla slabší vyjednávací postavení a méně informací. To může vést k tomu, že přijmou předem formulované podmínky, aniž by mohli ovlivnit jejich obsah.
Předem formulované a jednotně používané podmínky
Podle posouzení EuGH byla ustanovení o zpětném odkupu sepsána ještě před jakýmkoli kontaktem s pozdějšími upisovateli. Měla se jednotně uplatnit na neurčitý počet smluvních vztahů. Navíc o nich nebylo možné vyjednávat a představovala podmínku přístupu ke smluvnímu vztahu.
Za těchto okolností jde o individuálně nesjednané smluvní ujednání ve smyslu čl. 3 odst. 2 směrnice. Na tom nic nemění skutečnost, že se investor mohl se stanovami seznámit před vstupem do fondu a při úpisu písemně přijal jejich obsah. Rozhodující je, zda mohl konkrétní ujednání skutečně ovlivnit.
Tuto kvalifikaci zastával ve svém stanovisku již generální advokát. Podle jeho názoru mohlo být ustanovení stanov o zásadách a lhůtách zpětného odkupu certifikátů individuálně nesjednaným smluvním ujednáním i tehdy, pokud se s ním investor předem seznámil a písemně je přijal.
Investoři mohou být spotřebiteli
Postavení spotřebitele se určuje podle funkčního a objektivního kritéria. Vnitrostátní soud musí zjistit, zda lze konkrétní smlouvu přičíst profesní činnosti, nebo zda byla uzavřena mimo rámec takové činnosti.
Rozhodující přitom nejsou individuální znalosti určité osoby ani rozsah informací, které měla skutečně k dispozici. Ani záměr získat z investice finanční prospěch nevylučuje postavení spotřebitele.
Podle údajů Appellationsgericht Warschau nabyli tři investoři certifikáty za účely, které nebylo možné přičíst jejich profesní činnosti. S výhradou přezkumu tímto soudem proto měli být považováni za spotřebitele ve smyslu čl. 2 písm. b směrnice.
Tomuto závěru nebránila majetková a zároveň členská povaha práv vyplývajících z investice. Polský finanční ombudsman rozhodnutí vyhodnotil tak, že klienti uzavřených investičních fondů díky němu získávají vyšší úroveň ochrany svých individuálních práv podle předpisů o zneužívajících ujednáních.
Fond může jednat jako prodávající nebo poskytovatel
Také pojem prodávajícího nebo poskytovatele je nutné vykládat funkčně a objektivně. Zahrnuje činnosti bez ohledu na to, zda jsou vykonávány za účelem dosažení zisku, či nikoli. Subjekty nejsou vyloučeny ani pouze proto, že plní úkoly obecného zájmu.
Dotčený fond podle zjištění v řízení vykonával investiční činnost vlastním jménem, soustavně a organizovaně. Vůči třetím osobám jej zastupovala investiční společnost s vlastní právní osobností, která sama nebyla vázána smluvním vztahem s podílníky.
S výhradou přezkumu těchto okolností Appellationsgericht Warschau měl být proto fond považován za prodávajícího nebo poskytovatele ve smyslu čl. 2 písm. c směrnice. Obdobně generální advokát uvedl, že uzavřený investiční fond lze ve vztahu k ustanovení stanov, které vymezuje práva a povinnosti investora-spotřebitele, kvalifikovat jako prodávajícího nebo poskytovatele.
Dosah rozhodnutí
Podle rozsudku spadají ustanovení stanov uzavřeného investičního fondu do působnosti směrnice 93/13/EHS, pokud jsou současně splněny následující podmínky:
-
Fond investuje peněžní prostředky získané prostřednictvím nabídek na nabytí investičních certifikátů do cenných papírů nebo nástrojů peněžního trhu.
-
Podílník nabyl certifikáty mimo rámec profesní činnosti.
-
Ustanovení stanov upravují podmínky zpětného odkupu certifikátů.
-
Tato pravidla tím určují smluvní vztah mezi fondem a podílníkem.
Takové ustanovení o zpětném odkupu není individuálně sjednáno, pokud je investor před vstupem do fondu znal a písemně přijal, avšak nemohl o jeho obsahu vyjednávat.
EuGH tak rozhodl o výkladu požadavků unijního práva, nikoli o peněžitých nárocích investorů. Konečné posouzení sporu v původním řízení a rozhodnutí o nákladech řízení přísluší Appellationsgericht Warschau. Náklady ostatních zúčastněných stran vynaložené na předložení vyjádření EuGH se nenahrazují.
Polský finanční ombudsman dne 20. října 2026 oznámil, že EuGH potvrdil možnost kontroly ustanovení stanov uzavřených investičních fondů, včetně zásad a lhůt zpětného odkupu investičních certifikátů, z hlediska jejich zneužívající povahy.
Význam pro smluvní vztahy s investičními fondy
Rozhodnutí EuGH ze dne 15. října 2026 ve věci C‑63/25 (číslo věci před Soudním dvorem Evropské unie) ukazuje, že formální kvalifikace určitého pravidla jako ustanovení stanov nevylučuje jeho přezkum podle pravidel pro spotřebitelské smlouvy. Rozhodující jsou jeho funkce v konkrétním smluvním vztahu, vlastnosti smluvních stran a skutečná možnost spotřebitele ovlivnit obsah daného ujednání.
Otázky týkající se začlenění předem formulovaných podmínek, rozsahu kontroly zneužívající povahy nebo smluvního významu ustanovení stanov vždy vyžadují posouzení konkrétního smluvního vztahu. MTR Legal Rechtsanwälte poskytuje podnikům, investorům a soukromým osobám podporu při řešení souvisejících otázek v rámci právního poradenství v oblasti smluvního práva.
