Dohoda o příslušnosti soudu bez dalšího zahraničního vztahu
SD EU svým rozsudkem ze dne 8. února 2024 rozhodl, že dvě smluvní strany, které mají sídlo ve stejném členském státě Evropské unie, mohou smluvně dohodnout příslušnost soudu z jiného členského státu EU, i když smlouva jinak nemá žádný vztah k tomuto jinému členskému státu (sp. zn.: C-566/22).
Volba příslušnosti soudu může být v přeshraničních obchodních vztazích velmi důležitá, protože může mít významný vliv na výsledek řízení v případě právního sporu mezi smluvními stranami. Pokud obchodní partneři smluvně dohodnou příslušnost soudu, mělo by být zajištěno, že dohoda bude právně solidní, uvádí obchodní advokátní kancelář MTR Legal Rechtsanwälte, která radí své národní a mezinárodní klientele v obchodním právu a také v otázkách procesního vedení.
Strany se sídlem na Slovensku
Neobvyklé v řízení před SD EU bylo, že smluvní strany měly sídlo na Slovensku, ale smluvně dohodly dohodu o příslušnosti ve prospěch soudů v České republice. Kromě této dohody neexistoval žádný vztah k sousední zemi.
Strany uzavřely v letech 2016 a 2017 dvě úvěrové smlouvy, přičemž věřitel později postoupil své pohledávky společnosti, která má rovněž sídlo na Slovensku. Učiněná dohoda o příslušnosti se postoupením nezměnila.
Když dlužnice nemohla splatit úvěr, podala společnost žalobu na zaplacení neuhrazených splátek u Nejvyššího soudu České republiky. Ten je na základě dohody o příslušnosti příslušný určit, který český soud je pro tento právní spor příslušný. Společnost se přitom odvolala na čl. 25 Nařízení.
České soudy mají rozhodovat
Pravidlo stanoví, že při dohodě o příslušnosti učiněné nezávisle na bydlišti jsou příslušné soudy vybraného členského státu rozhodovat o právních sporech. To však neplatí, pokud je dohoda podle práva členského státu hmotně neplatná.
Nejvyšší soud České republiky měl pochybnosti, zda by se toto pravidlo mělo použít i tehdy, když smluvní strany mají sídlo ve stejném členském státě EU a jediným mezinárodním odkazem je dohodnutá dohoda o příslušnosti, podle které by měly české soudy rozhodovat o právním sporu. Proto se soud obrátil na SD EU.
SD EU potvrdil příslušnost českých soudů. Nejprve konstatoval, že znění čl. 25 Nařízení není v rozporu s dohodou o příslušnosti, pomocí které strany sídlící ve stejném členském státě dohodnou příslušnost soudů jiného členského státu. Není ale třeba brát v úvahu jen znění, ale také souvislost, ve které se pravidlo nachází, a jeho smysl a účel. Článek 25 Nařízení podle ustálené judikatury vyžaduje i zahraniční prvek. Jak má tento zahraniční prvek vypadat, není blíže definováno. Nařízení č. 1215/2012 ve svých úvodních ustanoveních používá výraz „občanské věci mající přeshraniční prvek“ a „přeshraniční právní spory“. Neobsahuje ale definici zahraničního prvku, na kterém závisí aplikovatelnost pravidla, uvedl SD EU.
Zahraniční prvek pomocí dohody o příslušnosti
V projednávaném případě je třeba vycházet z toho, že jde o přeshraniční právní spor, protože strany dohodly, že při právních sporech budou příslušné soudy jiného členského státu EU, uvedl SD EU. Toto ukazuje na přeshraniční prvek počátečního právního sporu. Kromě toho je třeba ve smyslu svobody smluvních stran a právní jistoty vycházet z účinné dohody o příslušnosti.
Tomu nebrání ani čl. 1 odst. 2 Haagské úmluvy z 30. června 2005 o dohodách o příslušnosti soudů, který uvádí, že není mezinárodním případem, pokud strany mají sídlo ve stejném členském státě. EU legislativa se vědomě rozhodla neuvést obdobné ustanovení do Nařízení. Tím by měla být zachována a rozvinuta právní jistota u právních sporů s přeshraničním prvkem, uzavřel SD EU.
Tímto rozhodnutím otevřel SD EU nové možnosti při tvorbě smluv, z nichž mohou obchodní partneři profitovat.
MTR Legal Rechtsanwälte radí v smluvním právu a otázkách procesního vedení.
Neváhejte nás kontaktovat !
