Usnesení BGH z 22.05.2024 – sp. zn.: IV ZB 26/23
I po rozvodu může být závěť nebo dědická smlouva ve prospěch manžela stále platná, pokud pár učinil poslední vůli před sňatkem. To rozhodl BGH usnesením z 22. května 2024 (sp. zn.: IV ZB 26/23).
V mnoha manželstvích je běžné, že manželé sepíší závěť a ustanovují svého partnera dědicem. I když manželství ztroskotá a dojde k rozvodu, není to problém, protože stanovení dědice z řad bývalých manželů je díky rozvodu neplatné, vysvětluje obchodní advokátní kancelář MTR Legal Rechtsanwälte, která radí mimo jiné v oblasti dědického práva. Situace se však komplikují, pokud pár sestavil poslední vůli před sňatkem a poté uzavřel manželství. Když je pak manželství rozvedeno, může být závěť nebo dědická smlouva ve prospěch partnera stále platná, jak ukazuje rozhodnutí BGH.
Nevdaný pár uzavírá dědickou smlouvu
V řízení před BGH uzavřel nevdaný pár v roce 1995 dědickou smlouvu a vzájemně se ustanovili za výhradní dědice. Konečnými dědici měli být syn ženy a budoucí zůstavitelky a oba děti muže. To je srovnatelné s manželskou nebo tzv. berlínskou závětí mezi manžely.
Nějakou dobu poté, co byla dědická smlouva sestavena, se dvojice rozhodla vzít. Manželství však ztroskotalo a v roce 2021 došlo k právně platnému rozvodu. Po rozvodu měla dědická smlouva dále platit, avšak podle vůle bývalého páru měla být notářsky zrušena. K tomu však nedošlo, protože žena náhle zemřela. Její rozvedený manžel, který se podle dědické smlouvy měl stát výhradním dědicem zůstavitelky, požádal o vydání dědického svědectví.
Proti tomu se postavil syn zůstavitelky. Tvrdil, že se stal výhradním dědicem své zesnulé matky, protože dědická smlouva se stala neplatnou rozvodem. Právní spor byl předložen až k BGH a soudci v Karlsruhe rozhodli ve prospěch bývalého manžela zůstavitelky. Dědická smlouva zůstala navzdory rozvodu platná.
Poslední vůle zůstává platná
BGH odůvodnil své rozhodnutí tím, že dědická smlouva neobsahuje žádné podklady pro shodnou vůli stran o tom, že vzájemné stanovení za výhradní dědice má být zrušeno, pokud manželství následně uzavřou a to bude rozvedeno. Také skutečnost, že se strany v rámci rozvodu dohodly na vzájemném zrušení dědické smlouvy, nevede k jinému výsledku, protože pro to neexistuje žádné podepsané notářské prohlášení a chybí tak formalizovaná implementace.
Ustanovení bývalého manžela za dědice nebylo ani podle § 2077 v souvislosti s § 2279 BGB neplatné, pokračoval BGH. Podle § 2077 odst. 1 BGB je poslední vůle, kterou byl manžel jmenován dědicem, neplatná, pokud bylo manželství před smrtí zůstavitele rozvedeno. Podle § 2077 odst. 2 BGB platí obdobné pravidlo i pro zasnoubení. Tato ustanovení však na stávající případ nebyla použitelná, protože vyžadují existenci manželství nebo zasnoubení v době sestavení poslední vůle, uvedli soudci z Karlsruhe.
Odstoupení od právních důsledků
V době sestavení dědické smlouvy pár nebyl ani právně zasnoubený, ani sezdaný. V dědické smlouvě je zmíněno pouze „případné následné manželství“. Pro zasnoubení se skutečně zamýšleným manželským slibem je tato formulace podle BGH příliš vágní. To potvrzuje výpověď bývalého manžela, že při uzavření dědické smlouvy na sňatek nemysleli, jelikož oba již tehdy měli za sebou rozvod. Předpisy § 2077 BGB tedy nejsou analogicky použitelné, pokračoval BGH. U nesezdaných párů je často běžné, že se vědomě vyhnou právním důsledkům, které s koncem vztahu souvisejí.
Přesto zůstává právě pro nesezdané páry důležité sestavit závěť nebo dědickou smlouvu. Neboť bez poslední vůle zůstává partner bez dědictví a platí zákonná dědická posloupnost.
MTR Legal Rechtsanwälte radí v oblasti Závěť a dědická smlouva a dalších témat dědického práva.
Neváhejte Kontaktujte nás!
