Aby se předešlo nedorozuměním, mělo by být závěť vždy jasně formulována. Jinak se může stát, že poslední vůle nemůže být provedena v duchu zůstavitele.
Dědické právo stanoví, že bez závěti nebo dědické smlouvy platí automaticky zákonná dědická posloupnost. To nemusí být v duchu zůstavitele. Aby mohl zůstavitel rozdělit svůj majetek dle svých představ, může sepsat závěť. Přitom by měl dbát na to, aby byla jeho „poslední vůle“ jasně rozpoznatelná jako závěť, aby mohla být jeho poslední vůle provedena v jeho duchu, vysvětluje obchodně právní kancelář MTR Legal, která své klienty rovněž radí v oblasti dědického práva.
Bez jasných formulací musí soud vykládat poslední vůli. OLG Braniborsko dospělo 20. února 2023 k názoru, že dar zůstavitele byl myšlen jako ustanovení dědice, i když nebylo rozpoznatelné jako závěť (sp. zn.: 3 W 31/22).
Zůstavitel v tomto případě byl rozvedený a měl se svým synem jen sporadický kontakt. Když zemřel, zanechal dům, který přibližně ze dvou třetin patřil jemu a zbytek jeho dobrému příteli. Oba žili ve svých částech domu. Zůstavitel zanechal ručně psaný dokument s podpisem a datem, kde uvedl, že v případě svého náhlého úmrtí „daruje“ svůj podíl na domě spolumajiteli nemovitosti.
Soud pro pozůstalost v dokumentu neviděl závěť. Proto zamítl žádost přítele zůstavitele o dědický list, protože nebyl účinně ustanoven jako dědic.
Proti tomu se přítel bránil a u OLG Braniborsko uspěl. Přestože dokument nebyl označen jako závěť nebo „poslední vůle“ a ani obsahově neobsahoval formulace jako dědic nebo pozůstalost, OLG dospělo k přesvědčení, že zůstavitel chtěl, aby jeho část domu po jeho smrti skutečně připadla jeho příteli. Proto dokument posuzovalo prostřednictvím výkladu jako závěť.
Jasnými formulacemi může zůstavitel předejít nedorozuměním ohledně své poslední vůle. MTR Legal radí při tvorbě závěti nebo dědické smlouvy.
