Při rozvodu manželství může být dle rozhodnutí BGH použito německé rodinné právo, i když pár dlouhodobě žil v zahraničí (č. j.: XII ZB 543/20).
Při rozvodu manželství s cizím prvkem často vyvstává otázka, které národní právo je třeba použít. Mezinárodní rodinné právo se při nárocích na výživné řídí Haagským protokolem o výživném (HUP). Podle něj je poslední společný obvyklý pobyt manželů důležitým kritériem pro otázku, které národní právo se uplatní, vysvětluje ekonomická kancelář MTR Rechtsanwälte, která své klienty rovněž radí v oblasti mezinárodního rodinného práva.
BGH však rozhodnutím z 11.05.2022 zdůraznil, že obvyklé místo pobytu oprávněného na výživné může ustoupit, pokud existuje užší vazba na právo jiného státu. To může být např. případ, kdy je zahraniční pobyt kvůli pracovním závazkům pouze dočasný.
V projednávaném případě žili dva němečtí státní příslušníci nejprve několik let ve Skotsku. Muž poté uzavřel pracovní poměr s mezinárodní korporací, který předpokládal, že jako tzv. Expat bude vždy přechodně pracovat na různých mezinárodních lokalitách společnosti. Tak se pár nejprve přestěhoval na několik let do Nizozemska, kde se vzali. Pokračovali přes Brunej do USA (Texas). Tam bylo manželství rozvedeno okresním soudem. Pár předtím uzavřel dohodu o následcích rozvodu.
Zatímco muž zůstal dál v Texasu, žena se po rozvodu přestěhovala do Německa. Zde žalovala o výživné po rozvodu. Žaloba v prvních instancích neuspěla, protože soudy považovaly texaské právo za aplikovatelné. BGH to však viděl jinak.
Pobyt v Texasu nebyl trvalý, neboť muž je pravidelně přemisťován. Kritérium posledního společného obvyklého pobytu proto není rozhodující. Je třeba komplexně posoudit, zda existuje užší vazba na právo jiného státu, takže obvyklý pobyt oprávněného na výživné ustoupí, uvedl BGH.
Ani v EU neexistuje jednotné mezinárodní rodinné právo. To jasně ukazuje, že by měly být včasně uzavřeny důležité dohody např. v manželské smlouvě. Zkušení právníci v oblasti mezinárodního rodinného práva radí.
