Přeshraniční dědictví a evropské dědické nařízení
Stále více dědických případů má mezinárodní souvislost, např. protože zůstavitel má německé státní občanství, ale přesunul svůj životní střed do důchodu do Španělska. Takovéto situace ovlivňují dědické právo, které je ve státech EU různě regulováno. V případech dědictví se zahraničním prvkem tedy vyvstává otázka, které dědické právo je třeba použít.
Raději trávit zimu na slunném Španělsku než v deštivém Německu nebo si užít jaro v Toskánsku, namísto vyhlížení prvních teplých slunečních paprsků v Německu – mnoho německých občanů si splnilo takové či podobné sny. Zvláště v důchodu tráví několik týdnů či měsíců v zahraničí a případně si pořídili i nemovitost v EU. Často se však nehledí na to, že to může mít důsledky pro dědictví a že německé dědické právo se nemusí použít. V rámci Evropské unie upravuje v přeshraničních dědických případech evropské dědické nařízení, které národní dědické právo se použije, uvádí ekonomická advokátní kancelář MTR Legal , která mimo jiné radí v oblasti dědického práva.
Přeshraniční dědické případy přibývají
Přeshraniční dědické případy v rámci EU přibyly. Důvody pro to jsou mimo jiné, že dědicové a zůstavitel žijí v různých zemích, nebo že zůstavitel má vedle bydliště ve své domovské zemi také byt v zahraničí EU. Podle evropského dědického nařízení se v takových případech použije vnitrostátní dědické právo, ve kterém měl zůstavitel své poslední obvyklé bydliště. Pokud byl pobyt v Německu, použije se německé dědické právo. Rozhodne-li se však zůstavitel pro zimní pobyt ve Španělsku a má tam i byt, může se použít španělské dědické právo, pokud tam zůstavitel zemře.
Pokud se použije jiné dědické právo, může to mít důsledky pro dědice i zůstavitele. Tak i ve Španělsku mohou platit rozdílné předpisy. V Německu oblíbená tzv. Berlínská závěť není v některých oblastech povolena a v jiných ano. V Itálii není Berlínská závěť známa. To znamená, že učiněná rozhodnutí se stanou neplatnými a manžel/ka se nestane jediným dědicem zesnulého manžela/ky. To má značné dopady, protože místo toho platí zákonná dědická posloupnost, která je v některých státech jinak regulována než v Německu.
Odlišná zákonná dědická posloupnost
Zatímco v Německu dědí nejprve manželé a děti každá polovina, v jiných zemích, jako v Itálii nebo Španělsku, je manžel/ka v případě dědictví chápán/a jinak a dostává výrazně menší podíl, zatímco pozice dětí jako dědiců je výrazně posílena.
Kromě toho mohou národní předpisy dědického práva vykazovat další významné rozdíly. Kromě zákonné dědické posloupnosti a dědického podílu mohou být například také u nároků na povinného dědice, darování nebo užívacích práv podstatné odchylky.
Tyto a další důsledky by měly být zůstavitelem včas zváženy, protože může také ovlivnit, které národní dědické právo je třeba použít. Může určit, že se má použít dědické právo země, jejímž je státním občanem. Například německý občan s obvyklým pobytem v zahraničí EU může v závěti stanovit, že se má použít německé dědické právo.
Vyhnout se dvojímu zdanění
Stejně tak je třeba zvážit, že evropské dědické nařízení a použití dědického práva jiné země nabízejí také možnosti k využití. Mohou například existovat rozdíly v dědické dani.
Základně musí být při obvyklém pobytu v zahraničí zajištěno, že nedojde k dvojímu zdanění. Pokud zůstavitel jako německý občan nežil v zahraničí déle než pět let, podléhá veškeré jeho dědictví v Německu daňové povinnosti a ne s každým státem existuje dohoda o zamezení dvojímu zdanění.
MTR Legal disponuje bohatými zkušenostmi v mezinárodním dědickém právu a radí také ve všech dalších tématech dědického práva.
Neváhejte kontaktovat nás!
