Osvobození od daně z dědictví u rodinného domu nezaniká, pokud je pro dědice vlastní užívání nemovitosti neúnosné. To rozhodl BFH rozsudkem ze dne 1.12.2021 (Az.: II R 18/20).
Rodinný dům může být děděn bez daně, pokud jsou splněny určité podmínky. K těm patří mimo jiné, že dědic zděděný rodinný dům bezprostředně alespoň deset let sám užívá pro bytové účely, vysvětluje advokátní kancelář MTR Rechtsanwälte. Pokud se dědic během této desetileté lhůty odstěhuje, daň z dědictví se zpětně stane splatnou, pokud dědic nemá naléhavý důvod pro odstěhování.
Takový naléhavý důvod nemusí být přítomen pouze tehdy, když je pro dědice užívání rodinného domu nemožné, ale i tehdy, když je pro něj neúnosné, zdůraznil nyní Spolkový finanční soud.
V daném případě žalobkyně zdědila rodinný dům po svém otci a žila tam. Po sedmi letech se však odstěhovala a dům byl zbourán. Proti finančnímu úřadu uvedla, že se kvůli svému zdravotnímu stavu sotva mohla v domě pohybovat a proto tam nemohla žít bez cizí pomoci. Finanční úřad přesto požadoval daň z dědictví. Příslušný finanční soud potvrdil nárok: pro odstěhování nebyl žádný naléhavý důvod, protože žalobkyně mohla využít cizí pomoc. Proto se osvobození od daně z dědictví zrušilo.
Spolkový finanční soud však měl jiný názor, zrušil rozsudek a vrátil případ k finančnímu soudu. Osvobození od daně z dědictví vyžaduje podle § 13 odst. 1 č. 4c zákona o dani z dědictví a darů, aby dědic po deset let sám užíval zděděný rodinný dům, ledaže by mu v tom „naléhavé důvody“ bránily. Naléhavé znamená nejen nemožné, ale i neúnosné vlastní užívání rodinného domu, jak BFH zdůraznil.
Čistě ekonomické úvahy pro neúnosnost nestačí. Odlišná je však situace, pokud dědic z důvodů zdravotního stavu potřebuje pro další užívání rodinného domu takovou míru pomoci, že již nelze mluvit o samostatném vedení domácnosti, uvedl BFH. To musí nyní finanční soud prověřit.
V oblasti dědické daně radí zkušení právníci.
