Rozhodčí řízení (arbitrace) mohou být smysluplnou alternativou k soudnímu řízení a jsou možné jak při národních, tak mezinárodních právních sporech.
V mnoha případech se nabízí rozhodčí řízení k urovnání právního sporu. Jak na národní úrovni, tak při přeshraničních právních sporech má rozhodčí řízení výhody oproti soudnímu procesu. Rozhodčí řízení je zpravidla rychlejší a také levnější. Navíc lze rozhodčí nálezy, zvláště na mezinárodní úrovni, často lépe prosadit než rozsudky národních soudů, říká právník Michael Rainer, MTR Rechtsanwälte.
Zda je lepší možností urovnání konfliktu soudní řízení nebo rozhodčí řízení, závisí na řadě faktorů, které je třeba vzít v úvahu. Rozhodčí řízení lze v mnoha státech provést rychleji a obvykle vyžaduje méně nákladů než projednávání sporu před soudem. Navíc nejsou rozhodčí řízení přístupná veřejnosti, což může být rozhodující výhodou k ochraně dobrého jména zúčastněné společnosti. Zejména u právních sporů mezi obchodními partnery se tedy může rozhodčí řízení vyplatit, protože obchodní vztah je tím méně zatížen.
Rozhodci v rozhodčím řízení jsou nezávislí a jsou vybíráni zúčastněnými stranami. Jedná se o odborníky, kteří jsou s danou problematikou velmi dobře obeznámeni. Díky Newyorské úmluvě z roku 1959 lze rozhodčí nálezy prosazovat ve většině zemí, přibližně 170 států úmluvu podepsalo. Rozhodčí nálezy lze tudíž vymáhat prakticky po celém světě. Často je snadnější vymoci rozhodčí nález než rozsudek národních soudů. Navíc mezinárodní arbitráž může rovněž zabránit „domácí výhodě“ pro jednu nebo druhou stranu.
Kde je světlo, je vždy také stín. Nevýhodou rozhodčího řízení je, že existují jen velmi omezené možnosti napadnout rozhodčí nález. Odvolací instance pravidelně neexistuje a státní soudy mají jen velmi omezený prostor. Možné může být napadení rozhodčího nálezu například tehdy, když byl porušen nárok na právní slyšení.
Je proto nutné předem zvážit výhody a nevýhody a poté se rozhodnout, zda má být konflikt urovnán rozhodčím řízením nebo státním soudem.
